Zpravodaj nadšeného zahrádkáře

 Sezóna je v plném proudu. Dvakrát jsem sekala trávu, naposledy předevčírem. Už dnes to není poznat, bují a je plná rozkvetlých pampelišek. Ten žlutý mor dokáže kvést na neskutečně kraťounkých stoncích. Záhonky dávají první úrodu, sklizeň špenátu a ředkviček je v plném proudu. 

Technické služby našeho města se letos opravdu vyznamenaly při odvozu zahrádkářského odpadu. Každý rok nám na konec ulice přistavily na víkend vlečku, lidé tam navozili roští a binec ze zahrádek, v pondělí ráno se plný kontejner odvážel. Letos ne. Letos inovativně přistavili kontejner kterousi sobotu od 8.00 do 9.00. Ano, na jednu jedinou hodinu. Tak hluboko jsem ještě neklesla, abych čekala s kolečkem chrastí ve frontě u kontejneru, tak jsem stejně jako mnozí další spálila svoji hromadu klestí na zahradě. Jo, letos to s odpadem vymysleli opravdu dobře!

Malá jabloňka (ze které bude za třicet čtyřicet let suprovní bonsai) se letos rozhodla, že vykvete. Jsem svědavá, jestli i jablíčka budou.

poupata

něžné kvítky

Zašmírovala jsem s foťákem k sousedce - její šeřík kvete o něco dříve než můj a letos kvete opravdu dobře. Otevřeným oknem voní až k nám.

zákula - vděčná a jistá