Nůž v sekačce byl beznadějně tupý už na podzim.

 Jééé, našla jsem jednu nezveřejněnou fotku - je z Vánoc nebo tak někdy. Moc mile se na ní Anče netváří. Vůbec mám v poslední době problém vyfotit ji tak, aby vypadala jako hodná milá holčička.

 Strávit skoro celý víkend v Brně, v neděli odpoledne uspořádat narozeninovou oslavu a v pondělí šmigrust bylo o hubu ústa.

 Dva a půl dne jsem nebyla na zahrádce - a tohle mi tam mezitím vyrostlo:

 Na vědomost se dává, že jsem v neděli v úzkém kruhu rodinném oslavila čtyřicátiny.

 K narozeninám (které jsem ještě neměla) jsem dostala foťák. Úplně první obrázek jsem vyfotila pro Lentilku:

Jen aby řeč nestála.

 Zima, hrozná zima je  tu.

 Někdy v zimě mi došly léky na bolavá kolena.

Dnes to nebude žblecht dětský, ale sousedský.

 "Ahoooj!" volá na mě soused přes dva ploty, v oblaku dýmu ho sotva vidím. "Využívám krásné počasí a pálím bor**l ze zahrady!"
"Taky využívám počasí, právě jsem pověsila ven vyprané ložní!" 

 Když něco dělám, tak si zpívám. Nebo aspoň pískám. Nebo bzučím. K velké nelibosti Ančině. Tuhle ráno jsem zalívala kytky a dcerunka vstávala v náladě obzvlášť mrzuté. Seděla na posteli rozcuchaná, nerozkoukaná a hučela:

"Mami, jestli ještě jednou zpívneš, tak si zpátky lehnu!"

Tuhle mi Anči zpívá každý večer, když znavena zahradními pracemi padám v 19.30 na ústa a usínám za pochodu.

 Když přišly první teplé dny, přerovnala jsem oblečení ve skříni a zjistila - jako každé jaro - že nemám vůbec nic hezkého na sebe.