Kocoura máme pořád toho samého, zlatého. Zlatíčko naše se rádo toulá, rádo se mazlí a nerado se fotí. Když se k němu, spícímu či nehybně odpočívajícímu, zcela nenápadně přiblížím s foťákem, převrátí se na záda a dožaduje se drbání na bříšku. Tímpádem mám kocouřík obrázků nedostatek a nemám čím zahlcovat blog. Škoda přeškoda, vždyť čičiny jsou táááák roztomilé.

Zlato zadumané

 Anči chodí ze školy kolem malé uličky, kam s oblibou chodí kouřit žáci vyšších ročníků.

 Na Medarda začlo pršet a prší dodnes. Prší vytrvale a hustě, prší tak, že se člověku ani ven vylézt nechce. Počasí na kočku.