Nehezký zvyk rozmáhá se v poslední době, zejména u prarodičů.

Pár snímků z archívu dokumentujících vánoční pohodu u nás.

První vánoční nadílku už máme za sebou

Dnes vám ukážu, jak se peče cukroví:

V sobotu mě nevyzpytatelné cesty osudu zavedly do Brna. No ne, kecám, žádné cesty osudu, zavezl mě tam kamarád autem. Jelo nás pět a hádejte, kdo byl ten nejmenší a nejhubenější, kterého posadili na zadní sedadlo doprostřed... Kolem poledne jsem měla chvilku času, tak jsem si odskočila do Vaňkovky nakoupit ještě poslední hlupotiny pro děti pod stromeček.

Letos ovládli nákupní galerii sněhuláci - snad proto, aby v letošní mokré zimě děcka věděla, jak takový sněhulák vypadá. Tak honem zavolejte k počítači mrňata, bude se jim to líbit.

Znavena událostmi předchozího dne, musela jsem si dnes po obědě dát malého šlofíka. Jak tak spím, cítím, že mě něco lechtá na ruce. Proberu se, kouknu - a po mém předloktí si to špacíruje skákavka.

...hotové kuličky necháme přes noc ztuhnout v lednici.

Tak malý skok, že mám jen dvě fotky. Ale hezky tam bylo. Dokonce i sluníčko na chvíli vysvitlo. Proběhla jsem obchody na náměstí, nakoupila nějaké dárky pod stromeček - komu a co tady napsat nemohu, protože Liána by si to přečetla a vyžvanila. Ach jo. A tak se potřebuji pochlubit.....

V pátek měla paní učitelka třídu plnou andílků:

Aktualizace: můj andílek (ten uprostřed)

Made by Kato:

Normálně bych takovýto obrázek zveřejnila na Smetišti. Že ale jde o jednoho šikulu z naší ulice, dostává se fotce cti být tady:

Ano, vidíte dobře. Jedno auto má půl metru od kraje, druhé napříč celého chodníku.Když to viděl manžel, odvolal svůj včerejší výrok o tom, že neumím parkovat, ba prohlásil dokonce, že oproti tomuhle jsem parkovací génius.