Hablina | Výbava

Liána přišla ze školy z otázkou, zda už jí chystám výbavu. Vytřeštila jsem oči. To se ještě dělá? Prý že jo. Spolužačce už maminka začala pořizovat ručníky a povlečení. Dcera se cítila velice ukřivděně, že nic takového ještě neschystávám. Zavzpomínala jsem. Maminka mi začala chystat výbavu, když mi bylo asi deset roků. V horních policích skříní se začaly kupit ručníky, utěrky, povlečení, později došlo i na porcelán. Měla jsem fakt pěkné talíře a hrnky. Někdy ve čtrnácti jsem začala maminku trochu brzdit, snažila jsem se ovlivnit aspoň vzor na povlečení, které mi pořizovala, maminka byla ale dost tvrdohlavá a kupovala spíš podle svého vkusu než podle mého. Rezignovala jsem, maminčin vkus byl dobrý, tak co už. V osmnácti letech jsem začala vydělávat a už jsem jasně věděla, bez kterých věcí se neobejdu. Ručníky a utěrky do mého seznamu nepatřily. Za první a druhou výplatu koupila jsem si přenosný televizor. Vidím to jako dnes,  maminka sedí na gauči, kolena skrčená k bradě (vždycky tak seděla) a kouká na moji televizi.  Já ječím po mamince, ať si nechá spravit ten svůj starý krám anebo si koupí svoji vlastní bednu. Maminka syčí, ať jsem zticha, neb sleduje zprávy. O pár měsíců později si kupuji další nezbytnosti - kuchyňský robot, šicí stroj a horské kolo (první model, co se u nás vyráběl). Je mi devatenáct a mám vážnou známost. Pracujeme ve stejné fabrice a do práce jezdíme na stejných horských kolech. Ve dvaceti se vdávám, jsem dokonale vybavená nevěsta. Škoda, že se toho maminka nedožila.

.

.

.

.

.

Po dalších osmnácti letech zbývá ze sady nádobí jeden jediný talíř. Polévku jíme z keramických misek od kamarádky, snídáme na plastových talířcích, obědváme na prastarcýh poněkud již zašlých talířích, co jsem vyškemrala na tchýni. Pravda, našla jsem na půdě čtyři talíře po rodičích, jsou však olemované zlatým proužkem a tudíž nevhodné do mikrovlnky. Je mi líto dát je napospas rodině. Když tu......ano, při včerejším nákupu v Kauflandu nevěřím vlastním očím, jsou tam, jsou za pár korun, jsou naprosto šílené, barevné a kytičkované, prostě talířky přesně pro nás! Přinesla jsem je domů, holčičky jásají. Ještě nevím, jak zareaguje pánská část domácnosti. Pro jistotuj sem jim pár misek a starých talířů nechala.