Hablina | Jupíííí

 Hospodyňka má dovolenou, Hospodyňka si užívá. K dokonalosti tomu schází už jen italská kuchyně z/.... Hospodyňce se podařilo zbavit ratolestí, tedy těch dvou mladších. Nejprve jsem se zbavila Aničky. Jela se třídou na školu v přírodě a vůbec se jí tam nechtělo. Už v neděli večer chodila jak tělo bez duše a neustále se poptávala, jestli na tu školu v přírodě opravdu musí. Spát šla velice pozdě, až do desáté hodiny večerní piplala přáníčko milovanému tatínečkovi ke dni otců. Spát šla neochotně a celá uslzená. Ráno nechtěla vstávat a tvářila se jak kakabus, koutky svěšené dolů, zachmuřené obočí, stěžovala si, že jí bolí bříško, hlava a nějaké další části těla. Kameň by se ustrnul. Já ne. Namazala jsem dceři na svačinku chleba s šunkovou pěnou, nalila do lahve limonádu a nějak jsem to neštěstí vypravila na cestu. Před školou dováděly děti, na hlavách jednotné modré kloboučky, jen jeden klobouček držel se maminky jak klíště, nebavil se a netěšil. Naše Ančí. "Já se bojím." huhlala celou dobu. "Hlavně stezky odvahy se bojím." Zapřemýšlela jsem, jestli mi ji opravdu nemohli v porodnici vyměnit - druhého takového strašpytlíka nenajdete v celém širokém příbuzenstvu. Ne, nemohli. Podoba s Živitelem je zřejmá. Od školy jsem odcházela ještě před odjezdem autobusu, bo jsem se na ten zasmušilý ksichtík za oknem nemohla dívat. Zapadla jsem do nejbližší cukrárny na kafe a na panáka.
Odpoledne šla z domu i ta starší. Nastupovala do nemocnice na plánovanou operaci pravé dolní tlapky, poslední dobou už ani chodit nemohla, jak jí bolela. Předání puberťačky se neobešlo bez potíží - vláčela s sebou do nemocnice notebook (celé dopoledne do něho rvala písničky, filmy a jiné nezbytnosti, bez kterých se v nemocnici neobejde) a já ho pak nesla zpátky domů, protože na oddělení nemají dostatečně velký trezor, do kterého by noťas uschovali po dobu dceřiné operace. Tož dnes večer jí ho tam ponesu znovu. Největší překvapení ale nastalo s jídlem - sestřička mě poslala do Alberta pro nákup, protože pacienti se přijímají na oddělení v době, kdy už je vydaná strava na zbytek dne, tudíž pro dceru nic nemají. Tak to jsem nepochopila - vždyť Liána nastupovala na PLÁNOVANOU operaci, nebyla akutní případ, dietu jsem také nahlásila předem, tak v čem je kurňa problém?
Doma jsem si začala užívat klidu a volna. Najednou nebylo do čeho píchnout. Místo dvou myček naplnila jsem ten den jen jednu. Pořádek se začal tvořit sám od sebe. Nikdo netrousil po domě svršky, nikdo neječel, nenadával a nepral se se sourozenci. Večer jsem strávila s knihou a dvěma lahváči. Až děti vylétnou z hnízda, stanu se alkoholikem.