Hablina | Hrad

 Neuvěřitelné, co způsobí jedna neuvážená věta u Zlomeňáka a jeden jeho kraťounký komentář.

A já ukazuju. Jenže abych mohla ukazovat, musela jsem nejprve budovat. Myslela jsem, že prostě postavím nějaký menší modýlek, dám fotku a bude vymalováno. Houbelec. Když jsem dětem kupovala Lego, pečlivě jsem schovávala všechny návody, třídila je do složek podle druhu a podle majitele - do růžové složky návody od Liánčna lega holčičího, do modré Katovy kosmonauty a potápěče....a nechápu tedy, jak je možné, že některé návody zmizely v propadlišti času a jsou fuč. K rytířskému legu zůstal návod jen jeden, sešit formátu A4. Staví se podle něho hrad, velký a krásný, model č. 6097. Katovi ho koupila za nekřesťanský peníz (tenkrát asi půl důchodu) babička. Dostal tu obrovskou žlutou krabici pod stromeček, bylo mu....sedm? Nevím přesně, je to tááák dávno...

Do stavby jsem se pustila včera odpoledne. Přitáhla jsem si krabice s legem k radiátoru, uvelebila se pohodlně na pelechu (to je vám skvělý vynález, ta skládací matrace přímo na podlaze před topením). Rodina sledovala v obýváku nějaký film, tak jsem měla klid na práci na hraní.

Anička proběhla pokojem. "Jééé, ty stavíš? - To můžeš, ale nesmíš rozbít to moje postavené!"
Slíbila jsem s lehkým srdcem, že nerozbořím žádný domeček, letadlo ani meč - beztak Anči staví většinou z červených a žlutých kostek, na hrad přeci potřebuju jen šedé a černé.

Do pokojíku strčil hlavu Kato. "Ty se nudíš!" okomentoval mé pracovní nasazení a radši zmizel. Co kdybych po něm mrskla nějakou kostku.

A pustila jsem se do práce. Nejprve mi asistovala jen Smraďoška, za chvíli si k radiátoru přilehla i Nešika. Chvíli mhouraly, přehrabování kostek v krabicích jim nedalo spát, nakonec usnuly obě.

Hrad se skládá ze tří samostatných částí, které jdou dohromady spojit několika způsoby. Začala jsem síní s trůnem. Kostky jsem nacházela lehce, na hromádku před krabici jsem si odkládala ty, o kterých jsem si myslela, že je budu potřebovat. 

Mile mě překvapilo, že skoro žádné kostičky nechyběly - až při stavbě druhé, přední části hradu, nemohla jsem najít panty od vrat a musela je nahradit jinými. Na fotce chybí i hradní brána, ikdyž i tu jsem nakonec našla. Anči si s ní často hraje na vězení a neláme si hlavu, kam ji uklidí - byla zašantročená v krabici s plastovými zvířátky.

Všechny části hradu obsahují různé pasti a vychytávky - když nepřátelé proniknou branou dovnitř, zavalí je kamení padající z otočného hrnce nad nimi, když se dostanou na horní část hradu a natáhnou se pro pohár s kouzelným nápojem, propadnou se dolů propadlem. Ve vysoké věži je ukrytá truhla s pokladem a ve vězení sedí vězeň. Vězeň ovšem může snadno uprchnout - řetězy, které obepínaly dveře cely, jsou už dávno roztrhané a ztracené, stejně jako řetěz, kterým se vytahovala hradní brána. Anči zaimprovizovala a zavázala dveře i bránu nití. Čarodějnice (komůrku má v přízemí a v prvním patře věže) má jako koníčka astronomii, na ochozu na věži má pohyblivý dalekohled (soudím, že tento detail ocení zejména Eithné).

Když jsem stavěla asi dvě hodiny, usoudila Anička, že potřebuju pomoc. Dostala za úkol postavit panáčky - rytíře co nejpřesněji podle návodu. Docela se jí to povedlo, jen zbraně a štíty rytířům pochyběly, ty se ztrácejí a lámou jako první. Hrad jsme doplnily dalšími dvěma modely - sadou několika postaviček rytířů a králem na bílém koni (mod. 6008). Král (na fotce úplně vpravo) už ovšem ztratil korunu a momentálně nemá ani toho koně - legoví koníci jsou další velice oblíbenou Aniččinou hračkou, máme jich tak pět, šest, ale byla jsem ráda, když jsem našla aspoň ty dva, co jsou na fotce. Drakovi zase chybí horní čelist, no nevadí, hlavně když chrlí oheň z tlamy.