První lego jsem dostala pod stromeček asi v šesti letech. Maminka věděla, jaká je to úžasná stavebnice - důkladně se s ní obeznámila ještě za svobodna při návštěvách příbuzenstva ve Vídni, dětičky si tam hrály s legem už kolem roku 1967. Lego 7 byla ta největší krabice, jakou jsem kdy do té doby dostala. Uvnitř měla dělené chlívečky na kostičky, prostě nejúžasnější krabice v těch časech. Všechny kostky jsem si samozřejmě do chlívečků pečlivě třídila a uklízela.
Pozoruhodné na tom je, že sada pochází z roku 1973 - do socialistického hračkářství se tedy dostala se čtyřletým zpožděním. Původní krabici už nemám, naštěstí jsem obrázek našla v hlubinách internetu. Trvalo to vygůglovat právě díky tomu, že jsem nečekala, že jde o tak staré lego. Nejraději jsem stavěla ten žlutý domeček vpravo a vláček. Modrá vrata jsou docela hloupě řešená, musí stát na nějaké kostce, aby šla otvírat. Zato ty úžasné otvírací okeničky na oknech!
Potom jsem vymyslela vlastní domeček. Ke stavbě jsem využila všechny kostky, co jsem měla a ještě jsem musela hodně přemýšlet, aby mi vyšly, to dnes se mi stavělo mnohem jednodušeji, přeci jen nám kostek od těch časů výrazně přibylo. Dovnitř jsem dala plochou baterku, objímku a žárovičku a večer mi domeček hezky svítil. Vypadal asi takhle:
