Komentáře k článku: Jánošíkove diery
boudicca: V Těrchové bydlí děda - tu kolibu znám, a nejen ji :D Diery jsou pěkný výlet a moc pěkný je i Jánošíkův chodník, obojí jsem šla poprvé, když byly sestře čerstvé tři roky a zvládnout se to teda zřejmě dá i s malými dětmi, i když sama nechápu, jak nás tehdy naši chytali, že jsme neskončily v nějaké rokli *smich* Tak trochu doufám, že se na Malou Fatru ještě letos stihnu podívat, než to všechno zasype sníh, úplně jsi mě navnadila :)
hospodynka: Sestupoval proti nám tatínek s malým asi pětiletým chlapcem. Když jsem viděla, jak se klučina drápe přes balvany, říkala jsem si, že lepší by bylo, kdyby ho otec popadl a přenesl. Říkala jsem si to do chvíle, než jsem toho pána viděla sestupovat po žebříku - asi stál na něčem podobném poprvé v životě. S malými dětmi se to zvládnout dá, pokud rodiče nejsou úplné lemry.
sargo: Pěkné, moc pěkné!
Myslím, že Jánošíkovy díry sdělují všechna ta varování už svým názvem :-D
adil: Tak máš pěkné zážitky a tak sem s dalšími obrázky, ať se pokocháme...Vzpoměla jsem na cestu vlakem v roce 1958, jeli jsme po skončení základky do Tater na týdenní školní výlet,poslední - na rozloučenou. Cestou přes noc lilo příšerně, byla rozsáhlá povodeň, že jsme jeden den zakotvili v Žilině a nemohli dál. Ve vlaku byly tvrdé lavice a nejedno narvané kupé,žádné přisprostlé výkřiky odvedle:-D A potom ty hory, ty byly krásné !Ráda jsem vzpoměla taky...
---
adil.pise.cz
lentilka®sdeluje.cz: *mala* Nic si z toho nedělej, dle puntíku 3 taky nic pro mě. Mám strach z výšek. Lézt po tom žebříku a čumět pod sebe do hloubky, rozklepu se tak, že ten žebřík utrhnu. *smich*
hospodynka: Byla tam blondýnka, ta měla fakt solidní fóbii. Pevně se držela zábradlí přitisknuta k němu jak nejvíc to šlo, přítel ji povzbuzoval, ona lezla stylem jedna šprušle, přestávka, druhá šprušle, přestávka....ta holka byla chudák.