Předvánočně uklizený byt vystřídal útulný povánoční chlíveček.

 Štědrovečerní večeře se vydařila - jako ostatně každý rok. Děti zapěly koledy, kapr všem chutnal, salát také.

 Myslela jsem si, že dárky nosí Ježíšek. A pak jsem ho uviděla. Plížil se za oknem a snažil se být nenápadný. Ale mě neoklamal. Ten obleček ho prozradil.

 Stejně jako vloni, nebyla jsem letos dopoledne na Štědrý den doma.

 Jako každý rok i letos jsem se rozhodla nepodlehnout komerčním tlakům a nekupovat zbytečně moc vánočních dárků. Letos poprvé (no možná podruhé) se mi to povedlo.

 Od rána do večera nejsem doma a tak na nějaké vánoční přípravy vůbec nebyl čas.

 V dobře vyhřátém obýváku voní mandarinky, děti se naskládaly před televizní obrazovku, chroupou čipsy z kyblíku, zapíjejí kofolou, koukají na Pána prstenů a zapomněly na své obvyklé půtky (celé to trvá deset hodin, že?). Oknem se snaží do pokoje protáhnout ledová zima (ano, měla bych zavolat chlápka ze studia oken, aby je seřídil dřív, než nás zruinuje účet za plyn), sousedovic kočky se tulí ke sklu a loudí něco dobrého k snědku. Zkusmo jsem zapnula řetěz blikajících světýlek zakoupených u Smolíčkova tatínka. Pouštíme si koledy, domácnost zaplavila vánoční nálada.

 Tak nám konečně nasněžilo.

 Slibovala jsem kance, ale Renatka se tak těší do pekla....

 Moc se mi líbí, jak Kači s Lupitou pilně kutí a vyrábějí.

Potřebovala jsem dnes cosi vyřídit s paní učitelkou a lekla jsem se, jen co jsem vstoupila do školních vrat.

 Přišel ten slavný den, kdy Smolíčkovu maminku propouštěli s miminkem z porodnice.

 Měl to být vesele pojatý článek o tom, jak jsme myčku instalovali a poprvé spustili. Nebude.