Letos stejně jako loni nemohly jsme tam chybět. Loni jela do Mošnova naše dámská výprava se školou autobusem, letos jsme se rozhodly pro kombinovaný způsob dopravy - do Studénky vlakem a ze Studénky na kole.

 "Už jsi nainstaloval do noťasu MS Office?" táži se synka, on je u nás rodinným ajťákem.
"Jasně, už včera."
"Ty jsi hoooodnýýý!" jásám nad tou pílí. 
"Potřeboval jsem si vytisknout tahák."

A aj ledaco iné jsem letos na Dňoch NATO viděla.

Aspoň jsem si tak v uplynulých týdnech připadala. Došlo totiž ke zkáze veškeré elektroniky, co doma máme.

Po návratu z bezkompjůtrového pekla nevědla jsem, co dřív - tak začínám řetězákem od Renušky. Deset věcí co mám ráda? Snad se dopočítám.

Aby se mi dobře vařilo, pouštím si písničky. Pěkně nahlas a takové, které pasují k receptu. Plácala jsem zrovna čufty a hrály mi k tomu blízkovýchodní šlágry, když přišel ze školy Kato, zavyl nad mým výběrem a pustil Manowar. Nechápe, že Manowar se k výrobě dalmatských čuft naprosto nehodí. Jo až budu vařit kančí guláš, to si pustím King of kings na plné pecky.

První školní den propršel, mimo hrozby povodní se ale nic mimořádného nestalo. Koneckonců ani povodně už nejsou mimořádné, začíná být součástí běžného života, že se řeka co chvila rozlévá.

A jak jste na tom Vy?