Tož když máme ten rok draka....

 Fakt se nudím.

 Moje nervy.  Moje nervy!

 Původní smysl toho výletu byl velice ušlechtilý - dcerunce se rozsypal futrál na housle i bylo třeba koupit nový.

Kato: "Mamizno!"
 Já: "Jaká mamizna?!"
K : " No to je ještě nezestárlá babizna."

 V úterý umřel dědeček.

V neděli večer volal instalatér, že má pokaženou sbíječku. Akce se o týden odkládá.

A večer odfajfkuju, jestli jsem všechno stihla podle plánu.

Jen si potřebuji trochu porovnat chaos, co mám dnes v hlavě - takže tento článek se ponejvíce bude podobat automatickému psaní nebo něčemu podobnému.

 Na některých blozích je jaro v plném proudu. Namlsala jsem se ho tu i támhle, pak se zvedla od počítače a šla ho hledat na zahradu.

 Dcerunka si před časem půjčila foťák od dědečka. Je to starší přístroj, ale kvalitní, sám od sebe fotí hezky, ošklivou fotku ani udělat neumí. Tak jsem si ho vzala s sebou, když jsem včera jela do lázní, jako že po cestě udělám pár hezkých fotek, ať mám materiál na blog.

Do lázní jsem si jela pokecat s Mirkem. Popovídali jsme si výborně, jen ty fotky jsem nestihla žádné udělat, protože jak jsme vykládali, čas se záhadně zrychlil, někam utekl a najednou byl večer. Marně mi dětičky i manžel celé odpoledne volali, ať se už vrátím domů, marně mi posílali esemesky, že nemají co jíst, že je jim smutno...

Budou si muset moji drazí zvyknout. Protože teď budu do lázní jezdit každou chvilu a nebude to kvůli fotkám!

Teď abych si nějaký obrázek k článku ukradla z internetu......co se tak hodí k povídání o lázních? Třeba stromy.

 Valašské velikonoce sů drsné a studené.

 Začnu trochu zeširoka - loni na jaře mě tuze trápilo revma. Trápilo mě tak, že jsem se musela vzdát takřka všech mých oblíbených forem pohybu, polykala hromady prášků a cítila se stará a opotřebovaná.

 Letos se 1. duben vyvedl zcela předpisově.