Psala o nich tuhle Chachina, čekala jsem, že se z toho vyklube řetězák a ono nic. Přitom téma je to pěkné a není nad to něco na sebe prásknout.

A ještě spoustu dalších takových: 

Zvuk nic moc - ten můj foťáček není žádný zázrak, ale jako videokvíz je to dobrý. No schválně - najdete Liánu?

Přes den mě napadala spousta věcí, o kterých bych mohla psát. Ale všechny se mi samozřejmě vykouřily z hlavy a zůstal jen dojem, že sobota byla dokonale flinkacím dnem, kdy se nestalo nic tak zásadního, aby to stálo za záznam. Snad jen malá příhoda z odpoledne.

Kazila to pěkně, děvčica. Ale budiž jí odpuštěno, bylo to její první vystoupení na veřejnosti.

K obědu jsem nasmažila kopu palačinek a po obědě jsme si obě, Anič i já, daly šlofíka.

Po návratu z běžek jsem se rozloučila s již mírně znervóznělými prarodiči - už měli docela strach, jestli se mi v tom lese něco nestalo, že jsem byla tak dlouho pryč. Zalezla jsem si do postele a zbytek dne věnovala léčení rozedřených pat.

Tak kde jsem to skončila....aha, už vím, jak jsme dojely do Beskyd.

Dlouho (dva týdny rozumějte) jsem nikde nebyla a tak jsem si masochisticky naplánovala víkend s dětmi na naší beskydské základně.

Od rodičů, kteří vzorně pečují o vá mláďata, se očekává, že tu ta tam pomůžou dítkám s domácími úkoly.

Barbie má padesát.

Nesu si ranní čajík k počítači, položím hrnek na stůl a pro cosi se vracím. Už cestou přes předsíň zjišťuji, že nevím, pro co jdu.

Vím, že jsem slibovala, že uklidím, až děti odejdou do školy - ale tohle nemusím, že ne?

dívčí pokojíček

Poňoukána jarně rozdivočelým Valachem vyrazila jsem v pátek do centra koupit si nějaké hezké červené prádélko, abych vyzkoušela, jak se v něčem takovém budu cítit a jak bude reagovat manžel.

Když jedu na víkend někam pryč, snažím se aspoň nějaké dítko svěřit do péče babičky a dědy, aby se chudák manžel péčí o potomstvo nestrhl a nepřišel o nervy (jsem totiž neuvěřitelně ohleduplná manželka).

Je to fuška jen tak chodit kolem toho nepořádku a neuklízet ho.

Zlomyslným řízením osudu se povedlo, že manžel dostal jakousi přetěžkou nemoc zrovna v době, kdy děti mají jarní prádzniny, což je jasným důkazem toho, že neštěstí nikdy nechodí samo.

Poprvé jsem jela po dálnici.

To jsem si zase početla. A co my, co sice vzácnou dědičnou nemoc máme, ale léky na ni nejsou? Kurva, já chcu mouku na recept, jako to běžně mají celiaci v Británii, v Itálii, na Slovensku.....

Nakonec ta dieta nevypadá až tak špatně.Nejspíš i zdravé to bude. A nedalo moc práce to vyrobit.

Snědla jsem toho šest kousků. Tedy ne že by mě to zasytilo, ale pochutnala jsem si, tuňákovou pomazánku mám moc ráda a dětem také chutnala. Pravda, rajčata a papriku jsem potomstvu servírovat nemohla, to by do pusinek nevzali - aspoň zbylo víc na mě. Teď je ale ráno a já mám hlad, že bych spořádala vola. Tož konec řečí, jdu vyluxovat lednici.