Nedávno jsem si u Valacha přečetla pár zásad. I nemohla jsem nesepsat ty svoje. Tady je máte, zásady mé domácnosti, pevné, přísné a neměnné:

 Lentilčinou metodou. Nejprve krmil Živitel kočky na dvorku. Potom jsem jim začala dávat kastrolek s jídlem přímo pod okno k domečku. Dnes jsem postavila kastrolek do otevřeného okna. Nelíbilo se jim to, ale hlad je přinutil jít si pro oběd až na kuchyňský parapet. 

 ...co jsem vařila k obědu 

 Jsem prostě geniální a  nestydím se pochlubit.

 Liána na Kata: "Co si budeš kupovat k narozeninám?"

 Omlazování kuchyně úspěšně pokračuje.

 Kam se na něho hrabe Garfield. Ale aspoň díky němu máme v kočičinci veselo.

 Byla jsem onehdá u souseda na dvě deci bílého.

 Na konci léta - nevíme, kdy přesně - vrhla Míca další hromádku koťátek.

 Další zaznamenáníhodný pohovor.

Ze života sedmnáctky:

 Předvánoční úklid znamená, že všechny ty uklízecí činnosti, které normálně dělám postupně (a než je udělám, vytvoří se někde na druhém konci domu binec znova), snažím se vykonat najednou, aby celý byt vypadal uklizeně v jednom okamžiku. Že je to okamžik velice krátký a pomíjivý, netřeba zdůrazňovat.

 Liána odchází kamsi za kamarády.

Sýča nás opustila 2. ledna.  Našel ji Kato, ještě teplá a vláčná ležela v kaluži krve, co jí vytekla z tlamičky. Několik dnů předtím stonala, Kato s ní byl u veterináře, dostala antibiotika a vypadala docela dobře. Žrala, pospávala v pelíšku u radiátoru. Nečekali jsme, že umře.