Nenažraný kocour

 Kam se na něho hrabe Garfield. Ale aspoň díky němu máme v kočičinci veselo.

Micín je kocour z jarního vrhu nebožky Míci. Vždycky byl z koťat největší, nejvíc se dral k misce, chudery sestřičky ani nažrat nenechal. Je to na něm vidět, je velký a tlustý. Tuhle jsem krmila koťátka, dala jsem jim granule do misky, Micín se hned přihnal a pustil se chutě do jídla. Nechala jsem ho být, nachystala koťatům jídlo do druhé misky a položila ji vedle. Micín nelenil, do nové plné misky strčil čumák, do té první, poloprázdné, zadek (takže se k ní nikdo nemohl dostat) a znovu se začal cpát. Vyhnat se nenechal, navíc moje "kššc" vyděsilo koťátka, která hladově koukala opodál. Rezignovala jsem a nachystala třetí misku. Micín se k ní vrhnul hned jak jsem ji položila na parapet okna.  Přišel Živitel a napadlo ho, že by mohl Micína na chvíli, než se koťátka nakrmí, zavřít doma. Micín neprotestoval. Okamžitě zamířil do Živitelovy postele - tu považuje za svoje teritorium - a hezky se tam uvelebil. Kočky v posteli nemusím, ale Živitel nedbá mých dobrých rad, tož co nadělám. Micín chrupal v posteli a Živitel mezitím obědval. Na taliři mu zbyl kousek sekané. Aby vynahradil Micínovi, že ho odtrhnul od misky, zbytek sekané mu nabídnul a Micín se do ní pustil jako by týden nežral. Živitel se po obědě natáhnul, kocour vedle něho. Za chvíli slyším divné zvuky. "Pojď se podívat, co je Micínovi" volá vyděšený muž. Koukám, kocour leží na boku, tlamičku otevřenou, jaksi divně sípe. Netuším, co by to mohlo být. Odešla jsem z trucovny a vzápětí slyším Živitelovo sakrování a bědování, Micín se poblil. Slouží mu ke cti, že nejprve z postele slezl. I tak ta obrovská hromada granulí s kusy sekané nepokousanými, jen vcelku shltnutými, nevypadala vábně.

A z toho plyne poučení:

1. nebrat nakrmeného Micína domů
2. krmit tu bestii pod bedlivým dohledem