Kato: "Mám nápad. Budu dobrý."

Já: "Synu, potřebuju, abys mi trochu pomohl. Tuhle židli potřebuju předělat na fóliovník."
A on se začal hrozně smát. 

 Když něco dělám, tak si zpívám. Nebo aspoň pískám. Nebo bzučím. K velké nelibosti Ančině. Tuhle ráno jsem zalívala kytky a dcerunka vstávala v náladě obzvlášť mrzuté. Seděla na posteli rozcuchaná, nerozkoukaná a hučela:

"Mami, jestli ještě jednou zpívneš, tak si zpátky lehnu!"