Spala jsem i po středečním obědě (bylo kuře s rýží), večerní projížďka byla tudíž nutností.

V sobotu proběhla místní největší a nejoblíbenější akce pro děti.

Minulou sobotu to tuším bylo, odpoledne pršelo, ale já i Anička jsme nutně potřebovaly vyrazit někam ven.

Copak se nám to tu plevelí dnes?

Proč nikdy, ale opravdu nikdy nebudu mít zahrádku jako k příručky, upravenou a bez plevele? Proč to nikdy nepůjde, ikdybych se snažila sebevíc?

Renuška tuhle zveřejnila svou fotku a já si říkám -  proč ne? Jednu takovou přece v archívu mám. Konec utajování a stydění, jsem tady a celá, tož kukněte:

Chybka, ne na větvi, ale ve větvích.

V neděli sobotu po obědě zašla jsem si s kamarádkou na jedno. Dorazila za námi též dcerunka a jelikož bylo krásné počasí, šly jsme potom na procházku a vzaly to kolem rybníka.

Letěla, viděla, upálit se nedala.