Hablina | Těžkosti všedních dní

 Jen abyste věděli, jací jsme hrozní chudáčci, třeba jako Radůza nebo malí Svěráci.
Mám dvě sady nádobí - jednu používám pro dietní vaření pro sebe a pro děti, druhou na vaření obyčejné pro manžela. Muž zpočátku nechápal a občas použil k vaření naše hrnce, po čase si zvykl. Černé hrnce on, béžové hrnce já. Děti to údajně chápaly též. Dnes jsem uvařila oběd, těstoviny s rajskou máčkou, sýrem si to každý sypal sám, tedy každý, kdo v naší rodině může sýr (anebo sýr nemůže, ale troufne si ho požít a nést potom následky). V černém hrnci těstoviny obyčejné, pšeničné, v béžovém těstoviny kukuřičné, bezlepkové. Dva hrnce stály vedle sebe na dřezu.
Po obědě jsem si dala šlofíka a když Liána přijela ze školy, ještě jsem spala. Vzorná dcera nebudila znavenou matinku a sama si naložila oběd. Z černého hrnce. Šramot v kuchyni mě probudil, to už měla v sobě dobře půl talíře nudlí. Krucikurnikšopa! Kolikrát jsem říkala, že máme DVOJE hrnce! Dcerunka neviděla, dcerunka se přehlédla, prý viděla na dřezu hrnec jen jeden. Tak teď starostlivě chodím kolem ní a čekám, co to s ní udělá, protože když já omylem něco špatného sním, tak nechtějte vědět, jak mi je.