Teplé počasí tohoto podzimu svádí kdejakou stavební a kopací firmu k nebývalé aktivitě. Začalo to někdy v září či říjnu na sídlišti - kompletně se tam předělávaly chodníky a parkovací místa pro auta. Zároveň s tím přibyla dvě hřiště pro děti. Celé sídliště bylo rozbagrované, všude hromady štěrku, bahna, chodníky bez dlaždic a z trávníku oraniště. Nemusím psát, že tudy chodím do města, do obchodu, na poštu....
Potom začali plynaři ve vedlejší ulici měnit plynové potrubí. V hlubokém výkopu se už druhý měsíc činí snědí mladíci, na uzavřené silnici se kupí hory hlíny. Jednou jedinkrát jsem zapomněla, že se tu kope - to když mě kamarád vezl večer domů z tělocvičny. Chudák ve tmě zajel do rozkopané ulice a couval pak dobrých dvěstě metrů zpátky, než se mohl otočit. Tahle ulice je druhou možností, jak se dostanu do civilizace. Zkoušela jsem to bahnisko obejít - znamenalo to sice menší zacházku, ale doufala jsem, že mi zůstanou suché boty. Houby leda. Plynaři moudře mění potrubí i v ulici vedlejší. A jsou velice pilní, kopáči pracují i když prší a padají tragače. Než dojdu do obchodu (na pracák, do města...), mám boty komplet obalené blátem a na vynášení odpadků do kontejneru abych si brala gumáky.
No a potom přijely bagry, buldozery a další těžké stroje, které ani pojmenovat neumím a pracovníci Povodí začali v naší ulici s generálkou koryta potoka. Za celý svůj život takovou akci nepamatuju. Dočista do čista vyklučili křoviska na březích, vydlabali kameny, které břehy zpevňují a zasadili zpět znovu a lépe. Opravují všechno, co poškodil zub času i povodně minulých let. Pásy těžkých strojů rozryly louku před domem, silnice je pokrytá vrstvou bláta a kopečky hlíny. Některé připomínají tvarem kravinec, na boty se ale mažou mnohem víc. Občas po sobě kopáči vzniklý svinčík ulízejí - traktor s radlicí přejede za neuvěřitelného rachotu po asfaltu (nejlépe v neděli ráno - ten zvuk spolehlivě vzbudí každého, kdo by si dovolil o víkendu trochu přispat) a snaží se nánosy bahna shrabat. Tou radlicí ale bláto rozhrnou a asfalt úplně zmizí pod stejnoměrnou vrstvou bahýnka. Tuhle nejspíš použili i nějaký čistící stroj - hned jsme to my domorodci poznali, bo asfalt na silnici byl nezvykle čistý a blátaprostý, zato chodníky máme od toho dne pokryté směsí hlíny, štěrku a listí.
Bahno mě obkličuje ze všech stran, je blíž a blíž. Přestávám vycházet ven. V kontaktu se světem zůstávám jen prostřednictvím internetu a modlím se za záchranu.
