Konec na dosah

 Prázdniny se neúprosně blíží ke konci, čas letí rychleji, než bych si přála. Pomalu rekapituluji uplynulé dva měsíce. Strávila jsem 25 dní mimo domov, z toho 14 bez dětí (přežily to a kupodivu ani manžel příliš neremcal). Kato s Liánou byli poprvé u moře a moc se jim nepozdávalo. Takřka celé prázdniny bylo krásné slunečné počasí, přesto jsme letos nestihli rozložit bazén. Do rodiny přibyl nový človíček Smolíček - doma je hned veseleji, v koupelně zakopávám o nočník a vrstva hraček rozházených na podlaze je o kousek vyšší. Vymalovala jsem předsíň a obývák, synek se ukázal jako dobrý pomocník. Nestihla jsem zajet s dětmi do Tater, nestihla jsem obvyklý týdenní odpočinek v Beskydech, nestihla jsem navštívit Valacha (to snad brzy napravím). U dětí se ve skříňkách pomalu hromadí školní desky, pouzdra, pastelky....Voní novotou, je to vůně nových začátků, předsevzetí a plánů. Také mě možná čekají nějaké novoty a změny, trochu se těším, trochu se bojím, trochu si přeji, aby vše zůstalo při starém a zároveň se chci pohnout někam dál.