Prázdniny začaly nenápadně. Najednou jsou děti doma, posedávají u počítače, pospávají a nudí se. Marně se pro ně snažím vymyslet nějaký smysluplný program, zabavit příšerky mezi osmi a sedmnácti lety je prakticky nemožné. Snad jedině výlety na kole by mohly dítka vytrhnout z nudy, všude je ale plno bláta a počasí je nejisté. Včera jsem v slunečném ránu vyprala a pověsila prádlo na zahradu, odpoledne se přihnal liják a všechno zmoklo. A nebylo to poprvé. Nějaké nekalé kouzlo v tom bude - přívalový déšť se zákeřně přivalí, když nejsem doma. Do toho občas houkají sirény, nízko, nizoučko přeletí nad krajem vrtulník monitorující místní potoky a řeky.
Anička dostala za vysvědčení balón, je neuvěřitelné, jak dlouho dokáže driblovat. Také si dokáže několik hodin bez přestání zpívat, bzučet a kvílet. Ke kvilu volí vyšší tóny, patrně k lepšímu drásání rodičovské nervové soustavy. Když má pocit, že se její zpěv a kvil míjí účinkem, odchází týrat prarodiče. Nakonec mě z té duševní bídy a chmurných nálad vytrhla sestřenice. Zlatá holka je to....
