vik*: Stává se mi velmi zřídka, že by něco nebylo tam, kam jsem si to předtím uložil .. teda pokud bereme v úvahu věci doma. V práci je to úplně opačně.
coro: Pochopitelně šestka. Je dost nepravděpodobné, že maminka, která boty koupila. a stará se jistě o ně, by je vyhodila. Hledat je nemá cenu, neb to by mamku potěšilo. Ale kvílet, řvát a dupat, je dobrá cesta k tomu, aby mamka, boty uzmuté a schované, navrátila. Tedy šest, a všem dětem to radím taky. Vojto, Merile - kvílejte.
---
coro.pise.cz
eithne: Také mi tam chybí několik možností.
Nejprve bych se podívala do kumbálku, zda je tam někdo nezakopl. Potom bych prohrábla obrovskou tašku v pokoji pod palandou, kde máme momentálně všechny boty s bráchou uložené (předěláváme předsíň), potom bych vykoukla na lodžii, jestli někomu neupadly do vany a nedal mi je tam sušit, potom bych znova prohrábla tašku, potom bych prohrábla máminu tašku s botama a potom bych šla za mámou, ať mi kouká vrátit moje sandále a ty svoje si označí líp, když už si koupila stejné
furie®blbne.cz: Nevím, jestli se k tomu můžu takhle veřejně pžiznat, ale u mě je o zkouškovém možné všechno. Takže bych se ani nedivila, kdybych je u sebe našla pod postelí, proto jsem klikla na tu 4.
V posteli (ač se to nemá) dělám řadu věcí - učím se, dělám úkoly, čtu, dívám se na filmy, telefonuju, píšu... Takže proč bych se tam taky nemohla obouvat/zouvat
newold®blbne.cz: Chybí mi tu možnost - někdo mi je ukradl. ... Tudíž nemůžu hhlasovat.
davidhavel: Krádeže bot jsou poslední dobou velice časté... osobně nechápu, jak někdo může dát tisíce za boty (mne by to štvalo i u bot od Vietnamců) a pak je nechávat na společné - tudíž veřejné - chodbě...
davidhavel: Sice u rodičů již téměř deset let nebydlím, ale hledal bych je v botníku... avšak jak znám sám sebe, svému dítěti bych je párkrát uklidil a jednou by letěly - tedy jen za dveře, páč utrácet za nové by nebylo to pravé...
sargo: MOJE HODNÉ DÍTĚ si uklízí boty do botníku.
Netvrdím, že mu to vydrží až do těch šesti, ale zatím to zní dobře.
lentilka.sblog: MOJE hodné dítě taky! A to už jí je šest a třičtvrtě, prosím! Ovšem do osmnácti daleko, že... Zato můj nehodný partner nechává boty rozházené po celé předsíni a protože má první číslo dětských lyží, všichni o ně zakopáváme. Takže mu stále reálněji hrozí možnost, že je bude hledat v popelnici...
hospodynka: Hele vy dvě, neprovokujte! Taky by se mohlo stát, že by se docela náhodou potkaly moje děti s vašimi