Jak kolena bolela - II.díl

5. červen 2009 | 08.29 |

Konečně nastal ten slavný den, kdy jsem měla jít k revmatologovi. Objednaná  jsem byla na 10.30 - to je takový pohodový čas, kdy si stihnu ráno udělat kafe a psychicky se připravit. xxxJak tak piju kávu, napadlo mě, že bych měla pro jistotu rozvařit oběd. Co kdyby se u doktora něco zvrhlo. No to mě osvítil duch svatý. Před půl jedenáctou jsem vkráčela do čekárny - a málem jsem se otočila a prchla zpět.  Způsobně tu seděly čtyři důchodkyně a dva důchodci, každý u židle položenou berlu. Nekecám, všichni byli minimálně o třicet let starší než já. Možná o víc. Kam jsem to, proboha, vlezla? Sem já přece nepatřím! Najednou jsem se cítila hrozně stará, nemocná a opotřebovaná. "Na kolik jdete?" naklonila se jedna stařenka k druhé. "Na devět, pani, na devět." Obě pokývaly hlavou a rezignovaně vzdechly. Hm. Takže pan doktor má hoďku a půl skluz. Natáhla jsem nohy, sukni stáhla pod kolena, abych zbytečně nepřitahovala pohledy dědečků sedících naproti. Po nekonečně dlouhé době vyšla z ordinace paní a sestra zavolala dovnitř jednoho stařečka. Pan doktor zjevně ordinoval pomalu, velmi pomalu. Do čekárny přicházeli další oberličkovaní důchodci. Dvě babičky si povídaly,  zbytek čekárny chmurně mlčel. Čas se zastavil. Možná přestal existovat. Z letargie mě vytrhla babka, která velice čiperně vyskočila, když sestra volala dalšího pacienta. Došlo mi, že další na řadě jsem já. Tedy pokud mě ti důchodci nechají jít - před chvílí si byl jeden pán vyzvednout recept a babky v čekárně vypadaly, že se na něho vrhnou a umlátí ho holemi. Čiperka vyšla z ordinace, tak teď já. Bylo půl jedné. Usadila jsem se na židličce, doktor něco hledal v počítači. Hledal to dlouze a pomalu. Potom mě požádal, jestli bych mu nepodala svou kartu (sestřička si odskočila). Zase něco dlouze luštil v počítači. Potom začal vypisovat mé údaje. Pomalu, tempem člověka, co poprvé pracuje s klávesnicí. Měla jsem chuť vyskočit a naťukat si to tam sama. Následovala prohlídka -  prohmatal mi zápěstí a kolena, udělal krátkou přednášku o artróze a revmatu a usedl opět k PC, by mi napsal nějaké léky. Na nic moc se mě neptal, to mě překvapilo. Ani krev mi neodebral Čekala jsem, že ho bude zajímat, jestli sportuji či jsem lenoch, z čeho mám rozbitá kolena, jaké užívám léky a tak. Neporadil, zda se hýbat, či raději odpočívat.  Z ordinace jsem vycházela se smíšenými pocity. Nu, budu papkat ty léky a uvidím, co bude příště.
Domů jsem dorazila pět minut před příchodem prvního potomka ze školy. Jak já byla ráda, že jsem uvařila už ráno!

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jak kolena bolela - II.díl sargo 05. 06. 2009 - 09:09
RE(2x): Jak kolena bolela - II.díl hospodynka 05. 06. 2009 - 09:13
RE: Jak kolena bolela - II.díl newold®blbne.cz 05. 06. 2009 - 09:45
RE: Jak kolena bolela - II.díl zuzi 05. 06. 2009 - 11:47
RE: Jak kolena bolela - II.díl eithne 05. 06. 2009 - 12:49
RE: Jak kolena bolela - II.díl kaci 06. 06. 2009 - 11:43
RE: Jak kolena bolela - II.díl dj-team 06. 06. 2009 - 21:45
RE: Jak kolena bolela - II.díl t.louie 07. 06. 2009 - 02:01