kaci: To seš fakt dobrá. Já skončila s ruštinou v osmičce na základce, pak dlouho nic a pak jsem se ji rozhodla oprášit na VŠ, a to tak, že jsem z ní hned dělala celkem těžký přijímačky. Naše hodiny praktického jazyka pak byly velice "veselé", ze začátku jsme vůbec nebyli schopni říct triviální "Ahoj, jak se máš?" Nikdo, byli jsme na tom všichni téměř stejně. Za ty čtyři roky jsme, myslím, udělali velikánský pokrok, znala jsem slova, co snad ani v češtině ne, ale od státnic jsem nemluvila, ani nečtu, jak jsem si slibovala, a už je to zase všechno pryč. Takové škody!