Civilizace divoženky

Musela jsem se trochu upravit. Po spoustě let strávených v domácnosti vypadala jsem ....tak přírodně. Po nástupu do práce byla tedy jedna z prvních věcí nová barva na vlasy. Ani jse moc nepřemýšlela a zvolila jsem výrazný skoro černý odstín pěkně ladící s mou prázdninově opálenou pletí. Účes doznal nejen barevné změny - také tvar je jiný, místo splihých vlasů ledabyle shrnutých za ucho (shrnutí se provádí prostým nasazením brýlí), nosím teď vlásky vyfénované do nadýchané černé koule a celé to fixuji lakem, aby koule vydržela celý den. Tím se ze mě stal jiý člověk. Výrazná barva vlasů si vyžádala výraznější líčení - ano, já, která mnoho let chodila po světě s nevýrazným ksichtem, jak ho pánbůh stvořil, si na něho každé ráno maluji Liáninými malovátky barevný obličej. Tužka na obočí, stíny, řasenka, na rty trochu lesku, přepudrovat pleť - a můžu vyrazit do práce. Největší změna - a zároveň problém - jsou boty. Já musím chodit v botech! Celá ta léta doma jsem chodila bosky, jen v nejchladnějších zimních měsících jsem si obouvala pohodlné měkounké plyšové papuče, v botech jsem chodila jen do obchodu a zpátky - a teď trávím v práci celou směnu obutá. Nožky trpí,nejsou na takové omezení zvyklé. Potí se a smrdí. Nepomohly ani zdravotní nazouváky z lékárny.