Cestou z Letovic

Třetí den odpoledne balíme věci. V okamžiku, kdy Kato odkolíkuje stan, začne liják. Posbírám sbalené tašky, nahážu je do auta a čekám, až přestane pršet a stan trochu uschne. Na dvě hodinky usnu a když se probudím, svítí slunce. Ve stanu jsou tak dva litry vody a ve vlhkém dusném ovzduší neschne vůbec. Balím mokrý stan, večer odjíždíme z Letovic. Míříme na východ, cestu už známe, jede se nám dobře. V jedné vesnici za Boskovicemi se opravuje silnice. Je tu seškrábnutý asfalt a ze silnice trčí nijak neoznačené kanály, což zjišťuji až poté, co na jeden narazím. Neviděla jsem ho a neviděl ho ani jindy bystrozraký Kato. Mluvím sprostě a doufám, že nebudu mít proražené kolo. Doufám marně. Auto začíná po pár metrech táhnout, máme defekt. Hledám šikovné místečko k zastavení, hned za dědinou nalézám cestu do bývalého družstva. Přehazuji s Katem všechny bágly z kufru na zadní sedadlo, vyndáváme rezervu, hever a nářadíčko. Kato heveruje auto - a bum, auto žuchne. Tsss, neumí to. Heveruji já. Bum. Auto padá znovu. Po čtvrtém pokusu to vzdáváme. Zastavuji první auto, které jede kolem. Hodná paní nám půjčuje svůj hever - má lepší model, naše auto na něm drží a nepadá. Kato povoluje šrouby na kole. Tři jdou dobře, čtvrtý se vzpírá. Po půl hodině lomcování a marných pokusů vracíme paní hever, převelice jí děkujeme a voláme hlavě rodiny. V telefonu slyším, že překvapený manžel není dalek infarktu. Pokusí se sehnat nějakého fyzicky zdatného kamaráda s autem a lepším nářadíčkem a přijedou nás zachránit. Vytahujeme z auta lehátka, jídlo a pití, čekání bude dlouhé. Kato obhlíží nejbližší okolí, čte tlustou knihu a když už nevidí na písmenka, krátí si dlouhou chvíli máváním bokenem. Jak se ochlazuje, vytahujeme mikiny a tepláky, jsem zimomřivá, tak si nakonec zalézám do spacáku. Je černočerná noc, jídlo a pití došlo, provoz na silnici slábne. Manžel volá, že do půl hodiny bude u nás. Vytahuji výstražný trojúhelník, aby nás v té tmě vůbec našel. A už je tady. Kamarád má kvalitní nářadí a silné svaly, utrhne zakouslý šroub, naloží nás do svého rychlého vozu a nevídaným tempem nás odváží domů. Manžel se plouží na rezervě přimontované na třech šroubech, domů dorazí hodinu po nás. Tak neslavně skončil náš výlet.

malebné místečko k zastavení

defekt

čekáme na pomoc

pasou se tu rozmazané krávy

pomalu se stmívá

slunce zapadá

obloha je kýčovitě barevná

a přichází tma