Hablina | Příjemné odpoledne

Vlastně jsem původně chtěla jet s Liánou někam na výlet, jenže dopolední události se mi trochu vymkly. Nejdřív odjel Kato s Anič do Beskyd - jenže tak o dvě hodiny později, než jsem předpokládala, pak mě manžel vytáhl na nákupy a už byl čas vařit oběd. Po obědě na mě padla únava - v noci jsem moc nespala, neb si na mém opáleném těle pochutnávala banda krvelačných komárů. Po odpoledním šlofíku už na nějaké výletování nebyl čas, tak jsme s Liánou vzaly kola a jely náš oblíbený okruh po cyklistické stezce podél řeky. Nejely jsme pomalu, ale ani příliš rychle - při každém mém pokusu o sportovnější tempo ozval se daleko za mnou zoufalý hlásek "čekéééj" a musela jsem zpomalit, aby mě supící dcerunka mohla dojet. Cílem projížďy byla oblíbená hospůdka, kde jsme si svorně daly po půl litru kofoly, chvilku jsme poseděly a vracely se domů. Cesta byla v některých místech bahnitá a po deštích na ní zůstaly obrovské louže. Nebyla by to naše Liána, aby se do jedné nesložila i s kolem. Jako zázrakem zůstala skoro čistá - a já měla po celém těle bahnité cákance. Škoda, že Kato odjel do Beskyd i s foťákem, takže nikdo nemohl zdokumentovat, jak jsem v tu chvíli vypadala. Doma jsem si dala sprchu, vhupsla do plavek a uvelebila se na lehátku za domem. Sluníčko už nepálilo, vlídně hřálo a mě bylo tak fajn....