Zpráva z výletu

V horkém letním dni jen polámané stromy připomínají nedávnou bouřku.


Zvláštní atmosféru má navazující menší nádrž Lobník oddělená od Kuržberku 220m dlouhou přehradou.


Sjela jsem po zadku blíž k vodě, nahoru to šlo hůř. Ostružiní se mi ovíjelo kolem nohou, šípek chytal za vlasy, vylezla jsem celá poškrábaná. Ale místečko je to pěkné.


Nádrž Kružberk má 10km na délku, maximální hloubku 32m a vejde se do ní 35mil. m³ vody. Pohled z vyhlídky pro turisty.


Betonová přehradní hráz je 280m dlouhá. Fotila jsem zezadu.....


.....i zepředu.


Obědvaly jsme v restauraci Velké sedlo - jméno získala podle oblíbeného seriálu, který se na přehradě natáčel. Chutnalo nám, po dobrém jídle a pivku jsem se s kamarádkou rozvalila na břehu Moravice u ruských kuželek, Anička postupně vyzkoušela všechny prolézačky, řídila mašinku.........


...prubla pískoviště.


A hurá do vody vytékající z přehrady smočit vycházkou znavené nožky. Plavky samozřejmě zůstaly zapomenuté v autě. Anička nakonec vlezla do vody celá i bez plavek, leč ouha, v autě zůstal zapomenut i ručník. Naštěstí bylo tak horko, že dítko brzy uschnulo samo.


Liána lezla po skalách. Tomuto tématu věnuji později samostatný článek, ještě jsem úplně nerozdýchala ty výkřiky "mami, pomoz mi" nesoucí se z vršku skal, kam neposlušná dcerunka vyšplhala sama a bez jištění a pak měla strach lézt dolů.


Zátiší u vody pod přehradou - chladily jsme si nožky.


Cesta domů proběhla v atomosféře o poznání klidnější, než cesta tam. Dcerunky byly unavené, horko, dobré jídlo a všeliké aktivity udělaly své a domů jsem je dovezla skoro spící. Sama jsem na tom nebyla o moc lépe, během posledních kilometrů jsem držela oči otevřené jen silou vůle, doma jsem vhupsla do postele a na hodinku se ztratila. Už se moc těším na další výlet, ale nejspíš poruším své předsevzetí č.4 a dětičky nechám doma.

Zpět na hlavní stranu blogu