Bouřka v životě internetového závisláka

26. červen 2008 | 09.54 |

Středa

17.00 – slunce pálí, horko k zalknutí, kamarádka mi volá z práce, že bychom mohly večer zajít na pivo. Nadšeně souhlasím, odpoledne jsem strávila ve městě a jsem tím vedrem celá spařená. Potřebuji sice ještě vyřídit pár mailů, ale ty počkají na večer.

19.30 - sedím v předzahrádce, sklenice s pivem se rosí, probírám s kamarádku události posledních dní, nadáváme na horké počasí. Mělo by zapršet, aspoň trochu, ať nemusím zalívat zahrádku.

20.00 – přisedává si k nám soused s bandou kamarádů. Mají s sebou dvě neskutečně zlobivé holčičky. Utvrzuji se v přesvědčení, že na pivo se má chodit bez dětí.

20.15 – soused po pár pivech dostává rozvernou náladu, jeho kamarádi také. Já i kamarádka máme dopito, odcházíme, soused slibuje, že si na mě počká a pak mě vošu....Od té doby, co mu utekla žena, myslí jen na jedno. Muži po rozvodu by měli dostávat na recept něco na uklidnění. Antiviagru.

20.30 – popíjím u kamarádky kafe, probíráme rozverného souseda. Světlo v pokoji divoce bliká, asi nějaká závada v síti.

21.05 – odcházím od kamarádky. Temnými mraky na nebi problýskne jasné světlo. Že by se hnala bouřka?

21.10 – zvedá se vítr, padají první kapky. Míjím sousedův dům. Soused na mě nečeká, asi se lekl přicházející bouřky.

21.13 - zahýbám do vjezdu našeho domu. Z temnoty mi do očí zasvítí ostré světlo, zařve motor vytočený do vysokých otáček. Fuj, to jsem se lekla. Tyhle fórky manžela odjíždějícího do práce mi jednou přivodí infarkt.

21.13 – jsem doma. Sotva se za mnou zavřou vrata, rozpoutá se peklo. Neskutečný liják, vichr divoce hučí. Volám na děti, ať vypnou všechny elektrické spotřebiče, s Katem utíkáme na zahradu zakrýt bazén a sundat ze šňůry prádlo. Do vteřiny jsme promáčení, plachta zmítaná vichrem se nás snaží odnést pryč. Na prádlo kašlu, crčí z něj voda, uschne zítra.

00.00 – netuším, kolik je hodin, jelikož vypadla elektřina. Sice hned znovu naskočila, na všech hodinách je ale 00.00. Nefunguje internet.Světla divoce blikají. Zhasínám a zapaluji svíčky. Anič pláče, že se bojí.

00.00 – ale asi tak o hodinu později. Je po bouřce. Ráda bych vyřídila ty maily, ale internet stále nejde.

Čtvrtek

04.00 – budím se vedrem. Jsem zpocená, přestože jsem po bouřce otevřela okna abych vyvětrala. Jdu k počítači, internet stále nejde. Ale aspoň vím, kolik je hodin.

06.00 – Kato vstává do školy. Nadává, že nejde internet. Opět na chvíli vypadává elektřina. Chystám snídani, vypravuji děti do školy.

08.00 – dělám pořádek v počítači, přeorganizovávám složky, mažu zbytečnosti. Vařím si kávu. Internet stále nejde.

08.30 – jdu si zacvičit, trocha pohybu mi neuškodí

09.00 – těch kliků jsem nemusela dělat tolik, jsem celá zmožená. Sbírám po zahradě prádlo, které vichřice servala ze šňůry a hážu ho do pračky. Kontroluji počítač, internet stále nejde. Volám dědovi, jestli si k němu můžu přijít vyřídit maily. Mám smůlu – u dědy nejde ani elektřina.

9.20 mám vyluxováno, utřený prach a v pekárně se peče chleba. Doma začíná být nezvykle uklizeno.

9.30 – zapínám televizi, pouštím si DVD

9.45 – naskakuje internet, uráááá

Zpět na hlavní stranu blogu