Nudím se, hodně se nudím. Domácí práce jsou rutinou, od začátku roku chodím do knihovny a pilně čtu, přesto mám spoustu volného času. A tak vymýšlím, čím bych se zabavila. Tuhle mě napadlo vyrobit si domácí tvaroh. V létě jsem kupovala tvaroh z nedaleké farmy, teď v zimě se po něm ale slehla zem, farmáři se vrhli na výrobu sýra.
Poslala jsem tedy muže do mlékomatu pro dva litry poctivého mléka, na internetu si našla jednoduchý recept na výrobu tvarohu a vyráběla. Totiž on se tvaroh vyráběl sám. Nalila jsem mléko do hrnce a nechala tři dny stát v teple. Najít u nás teplé místo byl docela oříšek - v místnostech nám teplota slušně kolísá v závislosti na denní či noční době a taky na tom, kdo je zrovna doma. Už jsem myslím někde psala o tom, že máme s mužem ohledně topení dělbu práce - já zatahuju kohoutky na radiátorech a snižuju teplotu na termostatu, muž povoluje a teplotu zvyšuje. Nakonec hrnec s mlékem skončil v obýváku na okně, radiátor je tam puštěný nepřetržitě a myslím, že ani v noci tam teplota neklesá pod 18°C. Synek nedůvěřivě sledoval moje hokuspokusy, chodil kolem hrnce a mrmlal, že mléka je škoda, že se jistě zkazí a nic po něm nebude, kdepak, nejlépe by bylo mléko hned vypít. On, sám Kato Veliký by měl to mléko vypít!
Za tři dny byl hrnec plný husté hmoty. Vypleskla jsem tu věc do cedníku vyloženém látkovou plenou, nechala vykapat syrovátku a tvaroh byl na světě. Chutný, poctivý, nemající nic společného s tou věcí, co se prodává v marketu. Zdá se, že v hospodyňkovství jsem dosáhla dalšího levelu.
