Loučení

Chcete si článek přečíst?

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Jak vypnout blokování reklamy?

Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

Ano, je to tak. Loučím se. Již jen málo zbývá z tenké nitky mého života. Svíce dohořívá. Ráno jsem vstala v pět, poslepu hmátla do lékárničky - a ono nic. Otevřela jsem napůl jedno oko, kouám, hledám, léky nikde. Vytřeštila jsem očka dokořán, vyšphala až nahoru do horní skříňky, kde mám veškeré zásoby léků na tři měsíce dopředu a tam také nic. Pomalu mi to začalo docházet. Je sobota ráno a mě došly léky. Léky, bez kterých se mé dny mění v peklo, nos rudne odřen soustavným utíráním vodnaté nudle, tělo se třese vyčerpáním po pětapadesátém kýchnutí v jednom tahu. Jsem ztracena. V šoku hledám první pomoc v lednici. Po štamprli tekutých trnek se trochu zklidňuji a začínám rozumně uvažovat. Prohledávám znovu důkladně celou lékárničku. Nacházím jakési zbytky Zodacu a dokonce ještě nejsou ani prošlé. Jako první pomoc by mohly stačit. Organismus se sice bude muset vyrovnat s jinou účinou látkou, ale aspoň se neukýchám do bezvědomí. Moje alergoložka ordinuje ve středu, tak snad to pět dní nějak vydržím. Kdyby aspoň nekvetla ta pitomá tráva.

Zpět na hlavní stranu blogu