Hablina | Jak mi narostlo básnické střevo

Bylo to jednu takhle koncem prázdnin. Moje maminka se odhodlala poprvé v životě se trhnout od rodiny a odjela na Slovensko do lázní. Trnula hrůzou, že se něco stane, šestý smysl jí radil nejezdit nikam, zdravý rozum ale říkal, že můj tatínek si se mnou i s domácností určitě poradí. Odjela a my začali hospodařit sami. Asi dva dny po jejím odjezdu mě ráno chytly ukrutné bolesti břicha. Bylo to v době, kdy mě břicho bolelo často a hodně, ale tohle bylo něco jiného. Místo obvyklých křečí v břiše pocit, že mi někdo vrtá v břiše velkým ostrým nožem. Tatínek se vyděsil. Ani nevím, jak mě dostal k doktorce, od doktorky jsme šli rovnou do nemocnice, tam mě hned uložili a hurá na operační sál. Další vzpomínku mám už jen ze chvíle, kdy jsem se probírala z narkózy, svědilo mě celé tělo, nutně jsem se potřebovala podrbat, ale nemohla jsem, ruce jsem měla pevně přikurtované. Myslím, že jsem znovu usnula a probudila se až v posteli na pokoji. Měla jsem akutní zánět slepého střeva, apendix mi šikovný pan doktor ušmikl, hned mě bylo o kousek míň. Maminka se vrátila z lázní celá vystrašená, kufr plný krásných pohlednic a dárečků pro mě.Prázdniny skončily, školní rok začal beze mě. Jak jsem si tak užívala rekonvalescence, zjistila jsem, že dokážu psát říkanky. Místo slepého střeva mi narostlo střevo básnické....