O knize Líný rodič od Toma Hodgkinsona psal tuhle Jarmik. Nakonec jsem si ji, hnána zvědavostí, pořídila. Při náhodném otevření zdála se mi čtivá a i když jsem věděla, že ne se vším budu souhlasit, přelouskala jsem ji na jeden zátah a s chutí. Kniha trochu trpí faktem, že v době, kdy ji autor psal, nebyly jeho děti ještě dost velké - oč bohatější by byla, kdyby pár let počkal, až děti povyrostou! Nu, třeba sepíše druhý díl, něco jako Líným rodičem puberťáků.
Zajásala jsem hned nad první kapitolou - Zaveďme znovu dětskou pracovní sílu. Pravda, autor se domnívá, že práci lze učinit čímsi radostným (to jsou jeho slova) , což mi přijde hodně naivní. Prostě dejte dětem úkoly a trvejte na jejich splnění. Děti můžou zametat dvůr, krmit slepice, vynášet odpadky, štípat dříví.....protože se musí podílet na chodu domácnosti.
Další sympatická kapitola je O důležitosti přírody - autor se rád courá s dětmi po pláži, my vypouštíme potomky do lesa. Výsledek je skvělý - mláďata se sama zabaví a fyzicky zničí. Líný rodič je skrblíkem, snaží se děti utahat co nejlevnějším způsobem a příroda je k tomu nejzpůsobilejší.
V kapitole Nechte nás spát nabádá Hodgkinson čtenáře k co nejdelšímu povalování v posteli a k poobědovému šlofíku. Funguje to - a věřte, že funguje i ležení v posteli tak dlouho, dokud vám děti nedonesou do postele horkou kávu a snídani. Ó ano, toto je převelice sympatická kapitola.
Problematickou jeví se mi kapitola Vyrábějte věci ze dřeva a harampádí. Víte, když to neumíte, nevyrábějte radši nic. Dodnes si pamatuji zklamání mého muže, že děti si s koníčkem, kterého jim vyřezal, příliš nepohrály. Zapomenutý leží na půdě a miláčkem zůstává plastový poník. A když to umíte? Zručný kutil nevyrábí hračky, zručný kutil s pomocí potomstva vymaluje byt, smontuje nábytek, opraví auto.
Inu dobře to má pan Hodgkinson vymyšlené. Skoro stejně dobře jako já
