V sobotu ráno jsem se vydala na trénink, který ovšem nebyl, jelikož se opravovala zeď v tělocvičně, což věděli všichni kromě mě. Věděla bych to také, kdyby mě má nezvedená děcka občas pustila na internet, abych mohla zjistit, co je nového. Vznikly mi tak nečekaně dvě hodiny volného času, které jsem využila šmejděním po marketech. V kauflandu mi padl do oka pěkný závěs do koupelny. Byly tam dva druhy, za padesát korun a za stopadesát, do oka mi padl samozřejmě ten za stopadestát. Hnědé, béžové a modré čtverečky jako by byly stvořeny přímo pro moji koupelnu. Chvíli jsem váhala, pak jsem ho šoupla do vozíku mezi pytel brambor a balík minerálek a těšila se, jak bude v koupelně krásně vypadat. Příchod jara ve mě budí touhy vylepšovat doma co se dá, malovat, stěhovat, opravovat a krášlit byteček, nový závěs do mé jarní posedlosti zapadal, už už jsem viděla svoji koupelnu jak z časopisu Svět koupelen. Doma jsem závěs vybalila - krásně smrděl novotou, tak, jak umí smrdět jen pořádný kus čínského pvc. Pověsila jsem ho - a opravdu vypadal moc pěkně. Oko mi padlo na ručníky pověšené vedle. Neladily. Moje krásné měkounké ručníky s novým závěsem neladily. Uááá. Kvůli závěsu budu muset koupit pár nových ručníků. Ne že by mi to vadilo - jen nevím, co na to řekne rodinka. Každý má přidělený svůj ručník podle barvy a nějaké změny mi netrpí. Když jsem před časem koupila synátorovi béžový ručník, odmítl a stále používá svůj milovaný vydřený zelený. Holky zase trvají na svých holčičích barvičkách, těžko je přesvědčím na něco méně jásavého než je oranžová či růžová. Svět koupelen se nekoná. Aspoň prozatím.
