A nikomu neříkejte, že jsem tam byla.
Dlouho, předlouho jsem váhala, jestli se zrovna s tímhle výletem pochlubím. Ale patří do historie rodiny, ba dokonce je jedním z mála, kde jsme byli všichni společně a nikdo nechyběl. Původně sice odrostlá mládež mínila strávit příjemné dopoledne u počítače bez rušivé přítomnosti rodičů a malé sestry, nakonec k velkému našemu (rozuměj rodičovskému) údivu naskákali do auta všichni (to už je v krátkém čase podruhé!). Smyslem výletu bylo podívat se, kde že to živitel bude pracovat - návštěva "přírodního /... byla jen výsledkem toho, že leží hned vedle (však původním účelem Horizontu bylo tu ošklivou betonárku trochu zamaskovat). Počasí nám příliš nepřálo, bylo chladno, zataženo, jakoby každou chvíli mělo začít pršet. Tož ale nám drsňákom pár kapek vody nemůže škodit.
kýčovitější to být nemůže
Na webovkách slibovali vstup zdarma, seděla tam ale u vstupu baba a chěla dvacetikorunu.
Pohled do části, kde jsme nebyli, bo jsme skrblíci a šidit se nenecháme.
v pískovišti rostly palmy a kolem byl řetázek
skalka po hanácku
vistárie jim tu bují hezky
hastrmane tatrmane meloun, z jezírka ti igelity lezou...
Manžel se v Horizontu nepokrytě nudil a Anče začala fňukat, že má hlad a že chce do hospody. Z šedivého nebe začaly padat první kapky vody. Návštěvu místní restaurace Semiramis jsme zavrhli a přejeli do nedaleké Olympie - jako že se najíme v asijském fástfůdu a trochu nakoupíme. Puberťáci zbožně hleděli do výkladů se značkovými hadříky, ale my jsme zásadoví rodiče a nedáme se jen tak zlomit. Podlehla jsem až v knihkupectví, koupila jsem Katovi knihu oproti slibu, že nedonese na vysvědčení žádnou čtyřku a trojek jen minimum. Nekoupila jsem knihu Ančeti, ale když nedonese na vysvědčení žádnou trojku, tak se slituju.
s pirátama jsem kámoš
takový domeček bych chtěla
(paní vlevo je maminka, vpravo maminčina nejlepší kamarádka)
Domů jsme jeli s plnými břichy a prázdnou peněženkou. Pršelo, byla sobota 15. května.