Tak nám matička příroda zase jednou ukázala, kdo je tady pánem. Po celé republice padaly stromy, sloupy elektrického vedení a létaly střechy. Nám v tom větrném běsnění vypadl internet. Večer jsem šla tedy spát nezvykle brzy. Anička se za mnou přitulila do postele, docela se bála a v noci se často budila. Optala se, zda nám může spadnout dům nebo jestli ji v noci nezabije strom a po mém uklidnění, že se mnou v posteli je v absolutním bezpečí a nemůže se jí nic stát, spala dál. Až do následujícího poryvu větru hučícího v komíně. Manžel, který rovněž nemohl spát (bodejť, postel má kousek od komínu č.2) a tak aspoň poslouchal rádio, mě každou chvíli chodil informovat o nejnovějších katastrofách způsobených tou vichřicí. Nepochopila jsem, odkud ta bouře vlastně jde - liják mi zmáčel okna jižní, východní i západní, zjevně pršelo odevšad. Ráno jsem převelice dlouho vyspávala, vstávat se mi po zpřetrhané noci vůbec nechtělo. Až tenký hlásek vedle mě začal zpívat: "Anička má narozeniny, Anička má narozeniny..."