Hablina | Výlet do Ostravy

A zase vlakem. jednak proto, že sestřenice, kterou jsem jela navštívit, se přestěhovala do nového bytu a autem bych k ní jistojistě netrefila, jednak proto, že manža, přes zimu značně zlenivělý, odjel ráno autem do práce. Prostudovala jsem tedy jízdní řád, abych zjistila, v kolik mi to jede. Mé oblíbené spoje v jízdním řádu nebyly. České dráhy v zájmu vyšších cílů tu a tam nějaké spoje zrušily - a samozřejmě to byly ty, kterými jsem byla zvyklá jezdit. První volné kupé, které jsem našla, bylo poblité. Ostatní nebyla o moc čistější, ale s trochou opatrnosti dala se v nich půlhodinová jízda přežít ač s rizikem lapení žloutenky či jiné infekční choroby. Anič měla svůj den, tam sáhla na upatlaný stolek, tam na špinavé okno, pak přejela rukou vlastní podrážku boty....u sestřenice jsem ji hned hnala do koupelny za účelem řádného vymydlení a vydesinfikování. Kromě nového bytu si sestřenice nedávno pořídila také nové mimi, holčičku malinkou, drobounkou a překrásnou. Holky ji celý den ťuťaly a ňuňaly, na rukou ji nosily a nejraději by si malou princeznu domů odvezly. Tak ji aspoň povozily po čerstvém ostravském vzduchu, slunečné počasí svádělo k procházce s kočárkem a k menším nákupům. Domů jsme odjížděly v pozdních večerních hodinách (ono nám stejně dřív nic nejelo). A před nádražím, milé překvapení, čekalo na nás naše auto. Manžel ho tu cestou z práce odstavil, zbylý kus cesty domů došel pěšky, jasnovidecky vytušil, jak nás budou po cestě bolet nohy.