Hablina | Výlet do Brna

Děti mají prázdniny a je nutno jim vymýšlet nějakou zábavu. Třeba výlet do Brna.Výlet byl určen pro dámskou část rodiny, jela babička, obě dcery a já. Naivně jsme zvolily romantickou jízdu vláčkem (pardon, rychlíkem Bohumín - Brno a zpět). Když jsem u okénka platila jízdenku, pokoušely se o mě mdloby, třebaže šlo jen o jeden dospělý a jeden poloviční zpáteční lístek (naši nejmladší s úspěchem vydávám za dítě mladší šesti let). Cestou na nástupiště jsem honem vypočítávala, kolik by mě stála jízda autem. Bylo by to tak stejně, jen s výhodou vlastního pohodlíčka a nezávislosti na odjezdech a příjezdech vlaků. V jediném jakž takž volném kupé ve voze pro matky s dětmi seděly dvě dámy v mém věku a páchly převelice. Pokoušela jsem se ten oblak parfémů a voňavek vyvětrat, moc to nešlo, ty dvě byly navoněné opravdu důkladně.
V Brně jsem se s úlevou nadechla prašného špinavého velkoměstského vzduchu. A hurá do Olympie, zrovna otvírali. Linda óchala a jejkala, všechny prodejny s oblečením vymetla, všechno se jí líbilo a všechno chtěla. Anička poctivě vyzkoušela všechna houpadla (dvacku jedna jízda, nechaly jsme tam majlant) a prošmejdila hračkárny. Po půl dni chození a nakupování babička prohlásila, že jestli si někam nesedne a nedá si kafe, upadnou ji nohy. Sedly jsme si do kavárničky, holky nezmarky běhaly kolem nás a než jsme kafe vypily, navštívily jakousi parfumerii. Prodavač prý po nich divně koukal - no nedivím se, dvě malé holky samy mezi luxusními voňavkami. Naopědvaly jsme se u Číňanů, prošly jsme Kiku a hurá autobusem zpět do centra, čili do Vaňkovky. Následovalo pár brněnských knihkupectví a mekáč. S nohama bolavýma, narvaným batohem a prázdnou peněženkou doplazily jsme se na nádraží jely domů. Když bylo městečko na dohled, začaly jsme se oblékat a vlak zastavil. Zastavil v poli a stál. A stál a stál. Proklela jsem České dráhy a svůj nápad jet na výlet vlakem. Příště si koupím dálniční známku a pofrčím autem, howgh.