Moje nejstarší pachole mělo narozeniny. Uplácala jsem tedy dort, nepečený, z piškotů, broskví a rostlinné šlehačky, vše z dvojité dávky, aby byl co největší a tázala se synáčka, jaký že by chtěl k těm narozeninám dárek. Čekala jsem nějakou naprostou pitomost, on však toužil po uniformě. Po vlastní nové lesnické uniformě, neb v přešitých kalhotách po dědovi ve škole moc parády nenadělá. Vypravila jsem se tedy v jednom volném odpoledni se synkem do obchodu. Prodavačka zkušeným okem přelétla synovu vyzáblou postavu a pravila, že neví, jestli na něho ještě něco bude mít. Sako vylovila hned, kalhoty chvíli hledala, nakonec našla a synek zmizel do kabinky. Z kabinky vyšel někdo úplně jiný, upravený, slušně vyhlížející mladý muž. Bylo jasné, že bez uniformy domů neodejdem. Při pohledu na cenu se o mě zlehka pokoušely mrákoty, ale kdo by odolal smutným očím nešťastného studentíka, jehož školní image trpěla díky příliš neformálnímu oblečení. Nevím, jestli náhodu tento měsíc neumřem hlady, ale když šel dnes kluk do školy, vypadal velmi dobře 