Co předcházelo návratu, zpracuji až zítra. Dnes jsem příliš unavená, zničená na těle i na duši.
Tedy přijela jsem po dvoudenní nepřítomnosti domů. Já a obě holky. Psychicky připravená na to, že domácnost v péči mých dvou chlapů nemusí po dvou dnech vypadat zrovna ukázkově, byla jsem mile překvapena už v předsíni, neb jsem necítila obvyklý zápach z připáleného jídla neomylně ohlašující, že pánové vařili. Nic takového. Odložila jsem v předsíni baťohy, vstoupila do kuchyně...a přilepila se. Nevím, jak a kdo něco takového během dvou dnů dokázal, ale lino vypadalo značně upatlaně a lepilo jako past na mimozemšťany. Podařilo se mi přejít až ke dřezu zcela zaplněnému nádobím. Umyla jsem osm hrnečků, tři talíře, bezpočet lžiček a dala do dřezu odmočit hrnce důmyslně odstavené na sporáku, prázdné a mastné. Z obýváku se přišoural rozespalý synek. "Mami, hádej, co se mi zase stalo, pořezal jsem se, až na kost!" Sundal si z prstu zkrvavený cár náplasti a objevila se hluboká dlouhá rána, mokvající a otevřená. Nechápavě jsem kroutila hlavou, proč s tím nezašel na pohotovost. Prý mu to nepřišlo moc velké. A stalo se mu to už včera, tak nemá smysl tam chodit teď. Hm. Ránu jsem vydesinfikovala, jakž takž stáhla (za značného synáčkova jojkání a auvajsování), ráno kluk bez odmlouvání odkluše k doktorce. Ještě mi sdělil, že má ukrutný hlad a zalezl zpět do pelechu. Nakoukla jsem do lednice, prohlédla skříňku s jídlem, všude pusto, prázdo, přímo vymeteno. To už vstával manžel, aby se nachystal na noční směnu . Na mé jednoduché dotazy, proč není nakoupeno, dítě ošetřeno, nádobí umyto atd. něco nesrozumitelně mručel, načež odfrčel do práce. Nu což, přednáška na téma "Péče o domácnost a jednoho skoro dospělého syna" bude až zítra...
Tedy přijela jsem po dvoudenní nepřítomnosti domů. Já a obě holky. Psychicky připravená na to, že domácnost v péči mých dvou chlapů nemusí po dvou dnech vypadat zrovna ukázkově, byla jsem mile překvapena už v předsíni, neb jsem necítila obvyklý zápach z připáleného jídla neomylně ohlašující, že pánové vařili. Nic takového. Odložila jsem v předsíni baťohy, vstoupila do kuchyně...a přilepila se. Nevím, jak a kdo něco takového během dvou dnů dokázal, ale lino vypadalo značně upatlaně a lepilo jako past na mimozemšťany. Podařilo se mi přejít až ke dřezu zcela zaplněnému nádobím. Umyla jsem osm hrnečků, tři talíře, bezpočet lžiček a dala do dřezu odmočit hrnce důmyslně odstavené na sporáku, prázdné a mastné. Z obýváku se přišoural rozespalý synek. "Mami, hádej, co se mi zase stalo, pořezal jsem se, až na kost!" Sundal si z prstu zkrvavený cár náplasti a objevila se hluboká dlouhá rána, mokvající a otevřená. Nechápavě jsem kroutila hlavou, proč s tím nezašel na pohotovost. Prý mu to nepřišlo moc velké. A stalo se mu to už včera, tak nemá smysl tam chodit teď. Hm. Ránu jsem vydesinfikovala, jakž takž stáhla (za značného synáčkova jojkání a auvajsování), ráno kluk bez odmlouvání odkluše k doktorce. Ještě mi sdělil, že má ukrutný hlad a zalezl zpět do pelechu. Nakoukla jsem do lednice, prohlédla skříňku s jídlem, všude pusto, prázdo, přímo vymeteno. To už vstával manžel, aby se nachystal na noční směnu . Na mé jednoduché dotazy, proč není nakoupeno, dítě ošetřeno, nádobí umyto atd. něco nesrozumitelně mručel, načež odfrčel do práce. Nu což, přednáška na téma "Péče o domácnost a jednoho skoro dospělého syna" bude až zítra...