Vysvitlo slunce, opadla voda, na Moravu přišlo jaro. Zahrádkáři vytáhli z kůlen sekačky, křovinořezy a jiné hlučící nástroje, vrčení motorů rozléhalo se naší čtvrtí, kdosi stavěl zahradní domek (klel u toho jak pohan) a můj milovaný soused cosi pilně rozbrušoval zrovna v čase, kdy jsem s kamarádkou popíjela na dvorku kávičku. Mimino v kočárku se mohlo zbláznit. I já se přidala ke kolektivnímu běsnění a posekala trávník, pravda, pod nohama se mi dělaly mokré loužičky, ikdyž už o něco méně než minulý víkend. Vyplela jsem jahody a objevila v záhonu pár lysých míst. Přeryla jsem tedy tu mokrou zemi, hrabičkami hezky uhrabala a nasela čtvereček kopru a čtvereček petrželky. K večeru se mi podařilo přesvědčit syna, že je čas na zušlechtění přerostlých křovisek, vlastnoručně zrobenou mačetou je sesekal do úpravného tvaru. Příště ho čekají tři pichlavé hlohy, co se plevelí u plotu. Nakonec jsem spálila hromadu klestí, co zavazela vzadu za houpačkou, čímž jsem vyčerpala poslední zásoby energie a zbytek dne večera strávila lenošením a obdivováním výsledků své práce.
zahrádka před - po vypadá samozřejmě mnohem lépe
