Smraďošku bylo třeba odsmraďošit. Postup navrhovaný Valachem v komentářích tadyhle se mi velice zamlouval, moji outlocitní příbuzní ale protestovali a dožadovali se jemnějších metod. Netuším proč, agresivní drápající zvíře si nezaslouží nejmenší ohledy ani šetrné zacházení! Ale ustoupila jsem. Napustila jsem půl škopku teplé vody, nachystala šampón a šla pohledat nějaké pracovní ochranné prostředky, bo holýma rukama jsem si na šelmu netroufala. Našla jsem pláštěnku barvy metalicky modré pamatující mé školní výlety a taky Liániny staré lyžařské rukavice. Kato i jeho kamarádi (jsou tu teď o prázdninách na trvalé návštěvě, jen tu a tam se jdou domů najíst) se dost chlámali, když mě v tom úboru viděli. Asi je ve škole zapomněli poučit o bezpečnosti práce.
Samotné koupání proběhlo nečekaně lehce. Pravda, kočka trochu mňoukala, když jsem ji strkala do škopku s vodou. Musela jsem ji opravdu dobře držet, přestala sebou ale mrskat hned jak jsem ji trochu pevněji sevřela pod krkem. Anička ji našampónovala, společnými silami jsme ji opláchly a zabalily do ručníku. Zabalená do ručníku už byla docela klidná, vystrkovala hlavičku ven a vypadala docela roztomile. Přišlo mi, že zkrotla, jako by konečně pochopila, kdo je tady pánem paničkou. Večer u televize se ode mě nechala i pochovat aniž by mě podrápala.
hromádka neštěstí (a mokrých chlupů)
