Jak to bylo dál

13. červen 2010 | 22.32 |

 Po zbytek soboty jsme se mínily jen povalovat ve stínu u Základny a koupat si nožky v potoce. To koupání nám vyšlo.

nožky
chlazené nožky


Základna stojí na klidném odlehlém místě mimo obec. Ukázalo se, že ne na dost odlehlém. Kdesi za potokem, za loukou a za silnicí slavila se svatba. Svatba hlučná, venkovní, s živou hudbou a obrovskými výkonnými reprobednami. Takovými, co bývají na technopárty. Popík a disco dunělo CHKO Beskydy, nevím, co na to místní divá zvěř, ale já byla celá vyplašená. Šla jsem muzikanty poprosit, aby ztlumili zvuk té hrůzostrašné reprosoustavy, než jsem se vrátila zpátky na Základnu, hráli už zase na plné pecky. Zamkla jsem Základnu a šla s Anči na druhý konec dědiny na kofolu, abychom tomu kraválu unikly. Do hor jezdím poslouchat zpěv ptactva a šumění lesa, ne okresní popový zázrak. Cestou se Anči pomáchala v potoce, o čistotě vody si nedělám falešné iluze, čističky odpadních vod jsou pro místní domorodce zbytečným přepychem. Tož hlavně že se dítě zchladilo.

plavkyně

Potom jsme se šly podívat na hřbitov. Potom Anči prolézala všechny místní prolézačky. A viděly jsme medvěda. Pravého beskydského.

medvěd

Potom bylo devět hodin večer a svatební veselí nabíralo na síle. Spočítala jsem si, že když po dvaadvacáté hodině zavolám na rozjuchané svatebčany policii, přijede nejdřív 22.30. Anička byla unavená, jsme zvyklé chodit spát brzy. Zavelela jsem k ústupu odjezdu. Anče marně protestovalo, marně připomínalo, že máme na neděli naplánovaný výlet do Ostravice. Naházela jsem do auta tašku s jídlem i tašku s oblečením, vypnula pojistky, zamkla na dva západy a vyrazily jsme zpátky domů. Manžel mi poslal esemesku, že se od západu blýská a blíží se bouřka.
A taky že jo. Čím blíž jsme byly domovu, tím častěji a silněji projasňovaly noční nebe blesky a ozařovaly silnici. Snažila jsem se jet co nejrychleji, abych už měla za sebou kritická místa, která se při větších deštích rády zaplavují. Před Valmezem se spustil liják. Vichřice ohýbala stromy, po silnici létaly ulomené větve, vozovka se pokryla kroupami. "Mami, bojíš se?" tenkým hláskem se ptala Anči a já jí nemoha povědět, že se mi žaludek scvrknul do malého tvrdého uzlíku. Statečně jsem žmoulala volant a snažila se jet rovně i přes silné poryvy větru. Hlavně udržet auto na silnici...Jela jsem sotva padesátkou a bylo to tak akorát. Spadl mi balvan ze srdce, když jsme dojely domů. Zaparkovala jsem přímo před domem, Anči utíkala odemknout vrata, já popadla tašky - a než jsem doběhla k domu, byla jsem durch mokrá.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jak to bylo dál tenisak* 14. 06. 2010 - 00:46
RE(2x): Jak to bylo dál hospodynka 14. 06. 2010 - 08:09
RE: Jak to bylo dál nena 14. 06. 2010 - 05:47
RE(2x): Jak to bylo dál hospodynka 14. 06. 2010 - 08:11
RE: Jak to bylo dál lentilka®sdeluje.cz 14. 06. 2010 - 09:19
RE: Jak to bylo dál contritus 14. 06. 2010 - 12:41
RE: Jak to bylo dál mi-lada 14. 06. 2010 - 13:23
RE: Jak to bylo dál brumbrumbrum 14. 06. 2010 - 14:18
RE: Jak to bylo dál tenisak* 14. 06. 2010 - 21:29
RE: Jak to bylo dál werri 18. 06. 2010 - 15:43