Srnec
1. leden 2008 | 16.45 |
Těšila jsem se na tu báječnou reportáž z napínavého lovu na spárkatou zvěř, snila o tom, kterak barvitě vylíčím své lovecké zážitky na blog.....a ono houby. Díky své neustupující chorobě nebyla jsem v kritický okamžik s drahým v lese, anobrž doma v posteli obložená kupou již značně posmrkaných kapesníků a onen vzrušující zážitek mi utekl. Srnce jsem tedy viděla až jako vyvržený polotovar, pěkný letošní kus. Manžel ho za synovy asistence stáhl a rozboural, moc se mu to povedlo (bodejť by nepovedlo, když v časech dřívějších pracoval u řezníka nabyl tak užitečných dovedností). Do kuchyně mi moji hrdí lovci přinesli škopek plný srnčího masíčka. A že jim mám honem něco dobrého uvařit. Něco jsem zamrazila, něco jsem naložila a honem spěchala ke tchýni na osvědčené myslivecké recepty. Celý včerejšek jsem pak strávila krájením, smažením, pečením, dušením, abych ke konci dne i já zažila své chvilky slávy a sklidila uznání a obdiv celé rodiny (mužské části obzvlášť). Lidi, já vůbec netušila, jak dobře umím (někdy) vařit 
.
.