Když si dětičky usmyslely, že nás, nebohé rodiče přesvědčí ke koupi nového počítače, patřilo mezi jejich tajné plány hrát na PC od rána do večera Warcraft. Warcraft byla také to první, co se na nově zakupeném počítači podařilo spustit. A vypukla mánie. Postupně začali hrát všichni tři a když už jel počítač 16 hodin denně nepřetržitě, usmysleli si, že Warcraft naučí hrát i mě, nebohou stařičkou maminku. Mé zkušenosti s počítačovými hrami byly minimální - jsem nenáročné stvoření, které zcela uspokojí tetris či mahjong, ovládání složitějších her mi bylo záhadou. Nuž, základy jsem zvládla a teď někdy hraju i sama, když se děti nedívají a neasistují při mých začátečnických chybách. Do začátku jsem si pořídila jednu temnou elfku, která bloumá po ostrově, kuchá jednu příšeru za druhou, občas splní nějaký úkol spočívající v doručování zpráv či likvidaci oněch potvor. Na zabíjení voného času je to zábava takřka ideální. A že ta elfka vypadá nějak unaveně? Nedivte se - vždyť je moje.
