Na netu naší školy objevila jsem fotky z prvního dne ve škole. Hledala jsem nějaký hezký záběr, na kterém bych byla vidět, kterak s dítkem na klíně pozorně sleduji úvodní projev paní učitelky jakož i paní ředitelky, leč nenašla. Na záběrech ze školního sálu byli zachyceni snad všichni rodiče, jen já vždycky jaksi mimo, v lepším případě mi vykukoval vršek hlavy či noha. Začínám chápat, proč na veškerých fotkách chybím. Dříve jsem myslela, že je to tím, že doma nejčastěji fotím já - ale já chybím všude. Jsem neviditelná a objektivem fotoaparátu nezachytitelná. Tož sem dávám aspoň pár obrázků svého prvním dnem školy znuděného dítka.
Nakonec doplňuji jeden důkaz neviditelnosti, pro jistotu doplněný o popisky. Povšimněte si, že vršek mé hlavy a tchýniné hlavy takřka splývá, zjevně si vybíráme pdobný odstín barvy na vlasy.
