Na prvého máje jsme si vyjeli na výlet na hrad Sovinec. Letáky vylepené všude po kraji slibovaly bohatý program s šermíři a podobnými zjevy, večer oheň a pálení čarodějnic.
Lilo od rána. Manžel prohlásil, že na žádný hrad nepojede. A že jestli si chci někam zajet, tak do nějakého obchodu
Vyčasilo se. Uvařila jsem muži chutný oběd, bych ho uchlácholila a po obědě jsme jeli. Jeli jsme všichni, ač původně to nebylo v plánu - jednoho potomka mínili jsme zanechat doma u počítače. Vždyť odrostlejším dětem způsobují rodinné výlety utrpení a hrát půl dne v kuse primitivní silně návykovou střílečku je jednou z mála světlých chvilek v jinak nudném životě puberťákově. Přepočítali jsme se, do auta nastoupily všechny tři děti. No, nastoupily.....ztropily před domem scénu, když se málem porvaly o místo vedle řidiče a potom jsem ztropila hlučnou scénu já, když jsem Liáně vysvětlovala, proč bude sedět na zadním sedadle uprostřed.
Cestou na Sovinec jsem se potřebovala stavit v Baumaxu pro mulčovací fólii. Jen úcta k manželovi mi brání rozepisovat se na tomto místě o debatě, je-li Baumax jeden, dva či čtyři kousky za křižovatkou (řeč je o vzdálenosti). Na parkovišti se všem dětem náhle udělalo nevolno a bylo třeba je léčit nanukem. Každé dítě vyžadovalo nanuk vlastní. Na parkovišti jsme nenašli odpadkový koš, zato tam stály úžasné zahradní domky. Zbytek cesty jsme absolvovali s papírky od nanuků nalepenými na zadním skle auta.
Muž se chtěl vyhnout průjezdu Olomoucí a že to objede. Až do té chvíle jsem měla za to, že ví, kudy jede. Že ví, kudy se jede na Šternberk. Opravdu se tvářil, že ví. Když jsme se po dálnici blížili k Lipníku, muž prohlásil, že už ho výlet nebaví a že pojedeme domů. Anička začala plakat, že chce na Sovinec. Na-So-vi-nec-na-So-vi-nec.....Kdyby kvílel kdokoli jiný, jelo by se domů. Ale že kvílela Anička, výlet pokračoval správným směrem. Muž našel sjezd z dálnice (bylo na čase - letos jsme si ještě nestihli koupit známku), vrátili jsme se do Olomuce, bez problému jí projeli a správně trefili silnici na Šternberk. Ve Šternberku nás zmátla jedna místní objížďka, ale kousek před Uničovem jsme se zeptali na cestu a na Sovinec už dojeli bez potíží. Sluníčko svítilo, hrad mezi kopci vypadal pohádkově.
V pokladně nám slečna v historickém kostýmu sdělila, že kvůli špatnému počasí(ráno pršelo) zrušili na hradě program a místo něho že pořádají pohádkové prohlídky. Oheň večer taky nebude. Muž prohlásil, že by něco pojedl a hladově zíral na slečnu. Radši jsem mu koupila grilovaného buřta a šli jsme si prohlédnout hrad. Prošmejdili jsme co se dalo, pohádkovou prohlídku jsme vzdali, bo lidí tam bylo jak blech. Děti se zasekly u stánku se smaženými brambůrkami a majiteli udělaly slušnou tržbu. K večeru začalo drobně pršet, k hradu přicházely postavy v tmavých hábitech a slečna v pokladně všem říkala, že žádný oheň nebude....
A kde jsou fotky z výletu? Přeci na papričce. Stačí kliknout na okénko.
