Tak na mě zase padla depka. Depka ryze předvánoční povstávající z faktu, že všechny mé kamarádky už pečou a nakupují dárky a já pořád nic. Ne úplně nic - upekla jsem jeden druh cukroví, který si teď po večerech ujídám. Děti neujídají, neb si netroufají, jelikož jsem jim to pod pohrůžkou přísného trestu zakázala. Jen jedna jediná kamarádka nepeče, ale ta si zase tak úžasně naparádila byt, až ji podezírám, že potají absolvovala rychlokurs aranžování se specializací na vánoční výzdobu. Já o víkendu místo věšení zlatých hvězdičkových řetězů na okna šila dceři harémové kalhoty do kursu orientálních tanců a místo vánočních ozdob jsem dnes sháněla penízky na ozdobení těch kalhot. Dcerunka pilně piluje choreografii a to si pište, že koledy jí k tomu nehrajou. Ta mladší se pokouší na housle vybrnkat song Sedí liška pod dubem, prstíky křiví, po strunách je válí, moji nervovou soustavu pokouší, sleduje mě očima nadkukujíc nad obroučkami brýlí a čeká, kdy povolím a řeknu, že pro dnešek už to stačí. Opravdu nemám v této atmosféře sílu hňoucat těsto na perníčky, rohlíčky, zázvorky a podobné tradiční vysokokalorické podivnosti.
