Proakčně a promateřsky naladěná z drakiády, rozhodla jsem se absolvovat s nejmladším dítkem ještě jednu akci, totiž lampionový průvod. Anička se těšila, že budeme zase něco vyrábět, ale zklamala jsem ji, koupila jsem za 25,- kaček pestrobarevný lampión v papíráku. Chodila s ním doma po pokojíku a trénovala, jak ho držet rovně, aby neshořel. Pro jistotu trénovala bez svíčky, nerada bych, aby s lampiónem shořel i pokojík.
Lampiónový průvod začínal v šest hodin večer. Před zámkem se shromáždil dav složený především z maminek s malými dětmi. S hodně malými dětmi, dost jich bylo ještě na kočárku. Také maminky byly většinou mladší než já. Asi nedávaly ve škole pozor, bo jejich dětičky si ve zmrzlých ručičkách nesly lampióny ve tvaru dýně a některé měly svítící rohy. Ne, nebyl to halloweenský průvod a ani Mikuláše ještě nebylo. Bylo 27. října večer a pan starosta řečnil u pamětní desky. Školní dechovka hrála hymnu a Anička byla nadšená, že zná slova. Potom průvod pokračoval do letního kina. Anči trvala na tom, že půjdeme hned za muzikanty, svižně vyrazila s lampiónem vpřed a držela se těsně za bubnem. Do letního kina jsme dorazily mezi prvními, usadily se v první řadě a čekaly, až začne ohňová šou. V mrazivé noci tam děvčica točila s ohněma, fakír oheň chrlil i polykal, byli to ti samí dva, které jsme viděly ve westernovém městečku v Boskovicích (teď koukám, že jsem o tom výletu nejspíš zapomněla napsat článek, takovej škody!). Po vystoupení fakírů se ještě promítala pohádka, to už jsme ale šly domů, mrzlo a nám byla zima.
Vracely jsme se podloubím a proti nám - Živitel. Šel nám naproti, cestou potkal nějaké lidi z ubytovny a měl s nimi konflikt. A já mu furt říkám, že by neměl chodit tak vylepanej!
