Blablabla

 Vlastně bych teď měla zadělávat na chleba, ale nechce se mi. Nechce se mi vůbec nic, ostatně jako vždycky. Jsem totiž nevyléčitelný lenoch. Místo jakékoliv smysluplné činnosti radši sedím v obýváku na gauči s noťasem na klíně, nožky pohodlně podložené dětskou plastovou stoličkou (tou, co se dává malým dětem k umyvadlu, aby si mohly pohodlně umýt ruce a vyčistit zoubky - malé děti tu momentálně nemám, ale stolička se hodí). Cítím jako velikou křivdu, že nemáme dostatečný signál v pokojíku, abych mohla brouzdat po internetu v pohodlíčku své postele.
Ráno mě navštívila kamarádka, zapíjely jsme povodně, obě rády, že to ani jednu nezaplavilo. O celkovém množství vypitého vína skromně pomlčím, jen tolik prozradím, že když jsem šla potom s Liánou nakupovat, cítila jsem se...hmm....povzneseně? Slečna hned postřehla, že nejsem úplně ve své kůži, zneužila mé přechodné indispozice dobrotivosti a koupila si kopu nových hadříků. Fakt jsem musela být dost sťatá, že jsem jí to dovolila. Nu co, kdy zas budu mít takovou dobrou popovodňovou náladu.